Astronomický kroužek Kladno

 
Pozorování pouhým okem

   První doklady o tomto způsobu pozorování máme z roku 350 před n.l. V čínských kronikách se objevují záznamy o pozorování skvrn pouhým okem od roku 28 před n.l. Pozorovat Slunce tímto způsobem lze kdykoliv v průběhu jasného dne za pomoci vhodného filtru (např. svářečské sklo č. 12), výsledky pozorování pak zaznamenáváme do jednoduchého protokolu, který by měl obsahovat:
- pozorovací místo,
- datum a čas pozorování,
- typ filtru,
- pozorovací podmínky a viditelnost skvrn

Teleskopická pozorování

   Do této skupiny pozorování řadíme přímá pozorování, pozorování metodou projekce a pozorování uskutečněná za pomoci CCD kamer nebo pozorování fotografická.

Přímá pozorování

   Dalekohled je opatřen vhodným filtrem, který je umístněn před objektivem dalekohledu (umístnění filtru za okulárem není vhodné z hlediska bezpečnosti). Přímé pozorování lze dále rozdělit do dvou skupin a to na přímé pozorování se zakreslováním (pozorovatel co nejvěrněji zakresluje skvrny na povrchu Slunce) a na přímé pozorování bez zakreslování. Přímým pozorováním lze určovat relativní číslo slunečních skvrn, nehodí se však pro určování souřadnic skvrn.

Pozorování metodou projekce

   Jedná se o nejjednodušší a nejbezpečnější způsob pozorování. Obraz Slunce promítáme dalekohledem na projekční desku, velikost obrazu Slunce je většinou 25 cm. Přednost této metody spočívá v možnosti graficky zaznamenat jednotlivé fotosférické jevy a umožňuje určování poloh skvrn s dostatečnou přesností. Dalekohled pro zakreslování metodou projekce musí být umístněn na paralaktické montáži a, pokud je to možné, musí být vybaven pohonem. Vzhledem k tomu, že zdánlivý průměr Slunce se během roku mění, je potřeba mít možnost měnit vzdálenost projekční desky od okuláru dalekohledu tak, aby obraz Slunce odpovídal průměru 25 cm.

Fotografická pozorování

   Pro většinu amatérských pozorovatelů hůře dostupná metoda, zejména pro svoji finanční náročnost. Fotografická pozorování se vyznačují přesností, proto se používají pro odborné účely (přesné určování poloh skvrn, sledování vlastního pohybu skvrn apod.). Jako fotografický materiál se používají filmy o nízké citlivosti, vzhledem k cenám fotografického materiálu je klasická fotografie nahrazována pozorováním za pomoci CCD kamer a záznamem na videokazetu nebo digitalizací na PC.

   Slunce je velmi vhodným objektem pro amatérská astronomická pozorování, ale ne vždy si to astronom-amatér uvědomuje. Astronom amatér má jedinečnou možnost sledovat procesy na povrchu naší nejbližší hvězdy. Z celé atmosféry Slunce lze jednoduchými metodami pozorovat sluneční fotosféru. Ve sluneční fotosféře můžeme pozorovat nejznámější fotosférické jevy:

Sluneční skvrny

   Jedná se o temná (chladnější) místa ve fotosféře Slunce, která se vyskytují v oblastech silných lokálních magnetických polí. Jejich velikost a tvar jsou různé. Nejčastěji se vyskytují ve skupinách. Větší skvrny se skládají z tmavého jádra (umbra) a světlejšího polostínu (penumbra). Skvrny nacházíme na sluneční kouli v oblastech mezi 40° heliografické šířky (tzv. královské pásy). Životnost skvrn se pohybuje od několika hodin až po několik týdnů.

Póry

   Jedná se o malé temné body, které můžeme pozorovat za dobrých pozorovacích podmínek zejména v centrální oblasti disku. Každá sluneční skvrna začíná svoji existenci jako pór, ale ne z každého póru musí vzniknout skvrna. Při určování relativního čísla sluneční činnosti póry mezi skvrny nepočítáme.

Granulace

   Pozorovatelná za příznivých podmínek jako "zrnitost" na celém slunečním disku. Jedná se o vrcholy konvektivních proudů, které vystupují z nitra Slunce až k povrchu. Podle toho, zda je granulace viditelná, hodnotíme pozorovací podmínky.

Fakulová pole

   Nejlépe pozorovatelná u okrajů slunečního disku. Zpravidla obklopují skupiny skvrn, můžeme je však pozorovat i v oblastech beze skvrn. Samotná fakulová pole signalizují buď budoucí skvrnovou aktivitu, nebo jsou pozůstatkem již proběhlé skvrnové aktivity.

Za členy AK Kladno - Vlastmil Neliba

zpět