Pozorování zákrytů hvězd Měsícem
Pozorování zákrytů hvězd Měsícem patří mezi astronomické disciplíny, ve kterých astronom-amatér může najít své uplatnění. Zákryty hvězd Měsícem jsou jakousi obdobou zatmění Slunce, ale v případě zákrytu je zdroj světla - hvězda - mnohem dál než Slunce. Stín, který Měsíc vrhá do prostoru, je válec o poloměru rovném poloměru měsíčnímu. V místech, kde stín dopadne na povrch Země pozorovatel hvězdu nevidí, neboť je skryta za Měsícem. Na okraji stínu pak zákryt začíná nebo končí, podle toho, na kterém okraji stínu se nachází pozorovatel. Postup stínu po povrchu Země je dán směrem a rychlostí pohybu Měsíce, tedy právě tak jako v případě zatmění Slunce. Stín postupuje od západu k východu tj. ve směru rotace Země a to rychlostí přibližně 980 m/sec. Rychlost pohybu stínu však závisí na výšce Měsíce nad obzorem, při malé výšce Měsíce nad obzorem je rychlost pohybu podstatně vyšší.
Tato pozorování nejsou příliš náročná na přístrojové vybavení, k získání cenných pozorování se hodí každý dalekohled, který má průměr objektivu alespoň 6 centimetrů, světelnost 1:10 a zvětšení nejméně čtyřicetinásobné. Nezbytnou pomůckou jsou stopky, které jsou schopny zaznamenávat několik mezičasů a zdroj časových signálů. Dále je nezbytně nutné znát základní konstanty pozorovacího místa, tj. zeměpisnou délku, šířku a nadmořskou výšku. Souřadnice pozorovacího místa místa lze získat odečtením ze speciální katastrální mapy nebo astronomicko-geodetickým měřením za pomoci pasážníku nebo cirkumzenitálu. Pro astronoma-amatéra je však mnohem dostupnější první způsob získání souřadnic.